V roce 2012 vyvrcholila výstavní činnost České origamistické společnosti pod vedením a dozorem Ondřeje Cibulky, kurátora výstav. Ty doby jsou na(ne)štěstí pryč a je otázka zda a kdy se vrátí. V těchto letech výstava střídala výstavu a sluší se připomenout alespoň tu největší a nejvýznamnější, když se po letech podařilo dohledat obrazovou dokumentaci a můžeme tudíž zavzpomínat do jakých úžasných výšin se čeští origamisté dokázali vypnout.
Berounská výstava měla vyjímečné štěstí na příznivé okolnosti. Kurátor výstavy měl již určité zkušenosti s vystavováním origami, z předchozích výstav se nahromadila slušná zásoba vystavovatelných modelů, pracovnice muzea byly velmi vstřícné a nepostrádaly nápaditost, umístění nedaleko Prahy umožnilo opakované pracovní návštěvy, na přípravu výstavy bylo dostatek času a to jak na skládání potřebných modelů tak na samotnou instalaci a vystavní plocha byla skutečně velkorysá (byť nějaký ten model v krabici zůstal). Tyto příznivé okolnosti nám umožnily předvést origami téměř tak, jak bychom si představovali.
Umístění výstavy v Muzeu Českého krasu přineslo potřebu tematických instalací a právě jim bylo věnováno největší úsilí. Jednalo se o strop krasové jeskyně i s netopýry a devonský (koněpruský) útes ve stylu obrazů Zdeňka Buriana. Na obou instalacích se hojně podíleli členky a členové ČOS, byť hlavní podíl práce padá na bedra bratrů Cibulkových. Velký prostor byl dán autorským modelům, především českých autorů Petra Stuchlého a Míti Bláhové, zájem vyvolala též dvě nepřátelská vojenská letiště, ruské a americké, jistě zaujaly i některé drobnosti, např. vývoj žáby Romana Diáze nebo práce mladých origamistů. Jednotlivé samostatné celky si lze prohlédnout v bohatém obrazovém materiálu v galeriích.
Výstava byla provázena bohatým doprovodným programem, o setkání origamistů se můžete dočíst v samostatném článku, zde se zmíníme o některých postřezích z vernisáže a z komentovaných prohlídek. Ačkoli mezi mládeží jsou nejoblíbenější tzv. superkoplexní origami, tedy modely zobrazující předlohu do všemožných (leckdy i nemožných) podrobností, u nepoučené veřejnosti přetrvává klamný dojem, jež přesně vyjádřila jedna domýšlivá paní, když řekla: „To je z papíru, to si doma mohu složit sama.“ Znovu opakujeme, že se tato paní (a všichni ostatní s podobnými názory) prostě mílí a s jistotou říkáme, ne, to byste si sama doma opravdu nesložila.
Možná je to dámo tím, že lidé, dokud si sami složitější model nezkusí, si jen obtížně dokáží představit náročnost takového úkolu. Prostě jim to „hlava nebere“, jak se vyjádřil jistý návštěvník nad modely Petra Stuchlého. To nejsložitější, co si mozek tohoto dobrého muže dokázal přebrat byla saň od Kozačiho. Petrovy modely už mají příliš mnoho končetin, aby byly přístupny běžnému návštěvníkovi. Nutno však podotknout, že když navštívil výstavu známý fyzik, zaujaly ho právě složité modely Petra Stuchlého. Matematický mozek se prostě nezapře.
Připomínáme, že origami obsahuje spoustu matematiky a to také běžné návštěvníky mate, proto tíhnou k prostým a jednoduchým výtvorům, jako jsou čínské jednotky (tzv. 3D origami), neboť představivost prostého člověka zde neselhává. S těmito a podobnými klamy chtěla berounská výstava také bojovat, obáváme se však, že zcela marně. Zbývá hledisko čistě estetické a zde jsme domníváme se uspěli.
Radim Cibulka
