Pojďme se vrátit k několika restům a zavzpomínejme, co bylo cirka před rokem…
Na jaře roku 2013 jsem se zúčastnil další mezinárodní konference origamistů v Německém Výmaru, zprávu si můžete připomenout. Spolu se svými kolegy z České origami společnosti jsme se tam setkali s Joanem Sallasem, který se mj. zabývá historií origami a didaktikou. Pozval Českou republiku na konferenci o didaktice a origami, kterou pořádá vždy na podzim ve Freiburgu. Po počátečním nadšení jsme se nakonec na cestu vypravili tři – Monika Hanková, Jakub Solovský a já, tedy Ondřej Cibulka.
Zvolil jsem noční cestu vlakem, která je velmi pohodlná. Člověk není po příjezdu na místo unavený a rozlámaný např. z auta a je připraven snést zátěž celého dlouhého dne. Místo setkání bylo v jednom nenápadném domě v centru, kde jsme spolu s Joanem Sallasem a Nickem Robinsonem posnídali. Následně nám Joan uložil zavazadla na nádraží do boxu, poslal nás prohlédnout si Freiburg a ujistil nás, že nám ta zavazadla převeze na místo konference.
Freiburg je krásné město plné zajímavých památek, stará i nová radnice, velice zvláštní historický kupecký dům, dóm Panny Marie čili románsko-gotická katedrála či socha předpokládaného zakladatele města Bertolda III., která je mimochodem vskutku neotřelá. Nad městem se zvedá Zámecký vrch, na jehož vrcholu je moderní rozhledna. Celý vrch je upravený do podoby lesoparku a lze zde najít i několik „kešek“.
Na místo konání konference jsme šli pěšky a pečlivě si prohlédli město i přilehlé periferie. Na místě jsme zjistili, že Joan po cestě zapomněl vyzvednout naše zavazadla. Je to rozhodný muž, kterého žádný problém nerozhází, s úsměvem nás poslal zpět na nádraží tramvají. Hanbou bych se propadl, tohle udělat zvláštnímu hostu, kterého bych pozval a jeho cestu financoval. Jen se ukazuje, jak je Česká republika chápána. Naštěstí to byl jediný exces, který jsme zažili.
V průběhu celé konference vládla velice příjemná atmosféra, jednotlivé semináře probíhali v budově kulturního centra a přilehlé škole, v hlavním sále jsme se pak scházeli k hromadným akcím – zahájení, prezentace zvláštních hostů, stravování, volné skládání a diskuze a další. Konference byla zaměřená na využití origami při výuce či práci s dětmi, přesto někteří pojali své semináře jako klasické dílny z origami setkání bez hlubších didaktickým myšlenek. Naproti tomu mnozí přednášející nás ohromili svým hlubokým vhledem do problematiky a jejich vystoupení mělo skutečně smysl.
Z konference jsem si odnesl spoustu nápadů a inspirace, měl jsem z ní lepší pocit, než z klasických origami akcí, kde se jen skládá a tlachá. Škoda jen, že je tak daleko a vlaky v Německu jsou tak drahé. Především setkání s Joanem Sallasem a Nickem Robinsonem bylo nezapomenutelné. Těším se na případné další setkání s nimi. A nezapomeňte se podívat do galerie, fotografie laskavě poskytl Jakub Solovský.
