Na mezinárodní setkání v německém Výmaru, které se konalo 2. – 5. května 2013, přijelo více než 300 nadšenců ze všech koutů Německa, Evropy i světa. Hlavními zahraničními hosty setkání byli Tomoko Fuse (Japonsko), Giang Dinh (USA), Federico Scalambra (Itálie), Dáša Ševerová (Švýcarsko), Joan Sallas (Španělsko/Německo), Quyet Hoang (Vietnam) a Daniel Chang (Německo). Z České republiky se setkání zůčastnilo 8 členů ČOS: Katka Vávrů, Petra Stojčenková, Marcela Buřilová, Lucie Metelková, Markéta Havrdová, Monika Hanková, Ondřej Cibulka a Evžen Dub. Marcela a Evžen dokonce vystavovali své práce na společné výstavě v hlavní budově centra vzdělávání mládeže (European Youth Education and Meeting Centre in Weimar (EJBW)).
V hlavní budově zde také první den byla odpolední registrace a instalace výstavy. Uvítací večerní program se konal v objektu Jízdárny, v parku. Hlavní dílny probíhaly po celé tři dny ve žluté vile, žlutém, zeleném či červeném pavilonu a jízdárně. V bílé vile bylo několik prodejen knih a papírů, v hlavní budově byla výstava, jídelna a odpočinkové prostory. Osobní setkání probíhala nepřetržitě a náhodně, ve všech pavilonech.
První den
První setkání s Tomoko Fuse bylo už během registace, kde stála ve frontě na registraci o několik lidí za námi a nechtěla předbíhat, ačkoliv byla hlavním hostem setkání. Nakonec ji přes její odmítání několik německých přátel posunulo dopředu.
Při instalaci výstavy jsem Tomoko Fuse představil svou interpretaci Galaktického Expresu 999 od Tošikazu Kawasakiho. A ona se začala usmívat a vyprávěla: „Kawasaki je můj největší přítel. On je profesorem na matematické univerzitě. A tenhle vlak nikdy nesložil sám. Skládání jednotlivých částí vlaku zadal svým studentům jako semestrální práci, kterou jim pak i známkoval. A povedené části modelu si uschoval a nepovedené před očima studentů vyhodil do koše. Tak vznikl celý model vlaku.“ Model, který jsem složil já, byl cca třikrát větší než originál (jak mi už před několika lety vysvětlil Ondřej: modely na výstavu musí být velké), takže byl nakonec s přehledem největším modelem celé výstavy! Vedle úžasných náušnic Marcely Buřilové, vedle originálních modelů Tomoko Fuse a Giang Dinha a všech dalších modelů ostatních skvělých origamistů, měl model vlaku svou premiéru a zajisté nebyl vystaven naposledy.
Vraťme se ale k Tomoko Fuse. Už první večer jsme se společně s Marcelou rozhodli být druhý den na dílně Tomoko Fuse. Večer jsme si přečetli na infomační tabuli v hlavní budově rozpis dílen. Tomoko Fuse ve žluté vile, ve druhém patře, počet míst 25, začátek ve 14:00. Odcházíme si ještě podvečer spolu s ostatními kolegy z ČOS sednout s nakoupenými knížkami do žluté vily. A hle: Tomoko Fuse přišla taky a skládáme z ní první model. Modulární hvězdička je sice model jednoduchý, ale my jsme nadšeni. Sedí s námi Tomoko Fuse!
Druhý den
Dopoledne jsme věnovali prohlídce Výmaru. Krásné staré centrum, návštěva papírnictví, trhu, hledáme, kde roste stoletý jinan (Ginkgo biloba – stříbrná meruňka), navštívíme muzeum Bauhasu, cesta parkem k domu Wolfganga Goethe, cesta k hlavní budově setkání. Ve 13:00 se dílna začíná pomalu plnit prvními zájemci. Půl hodiny před zahájením dílny je plno. Dle očekávání skládáme modulární objekt, a krabičku s víčkem. Nakonec ještě dvě srdce. Tomoko je úžasná, milá, veselá a věnuje se osobně všem účastníkům dílny. Jsem nadšený a kupuji si první knihu: Boxes od Tomoko Fuse. Když totiž Ondřej požádal Tomoko o zapůjčení originálních modelů z výstavy, Tomoko se smutnou tváří odmítla, protože celou kolekci ještě veze na setkání do Francie. Takže nám poradila ať modely složíme sami, podle jejích knih.Jedinné co nám kladla na srdce bylo, že modely musí být složené z krásného papíru. Tak snad se nám to podaří. Na dílně Tomoko Fuse jsem byl i druhý i třetí den, vždy víceméně jediný muž mezi cca 25 origamistkami všech věkových kategorií. Krabičky, dopisní obálky, mnich na dva sklady. Úsměv, potlesk, konec dílny.
Ostatní členové české výpravy mezitím absolvovali jiné dílny, například Gianga Dinha či Federica Scalambry. Ačkoliv nejsem příznivcem mokrého skládání, nakonec jsem byl ještě první den na dílně Giang Dinha. Skládal se bizon. Bez ohledu na to jak se každému povedlo či nepovedlo složit model bizona mokrým procesem, bylo mimořádně zajímavé sledovat celou performance Giang Dinha. Nakreslil realistickou kresbu bizona, poté zjednodušenou kresbu a poté ještě jednodušší, na které postupně ukazoval jednotlivé sklady. Sklady byly také k vidění na předskládaných modelech. Ještě před finálním mokrým modelem jsme si všichni vyzkoušeli model složit nasucho. Jednoduché. Podobné modelu ovce od Romána Díaze, kterých jsem složil kolem třiceti ke kompozici Beskydy. Mokrý model mi dal zabrat, nejlepší způsob je vše skládat jen pomocí obou rukou a vyvarovat se pokládání mokrého papíru na stůl. Jen tak mohou být zaručeny oblé a plynulé sklady. Je to náročná technika, která vyžaduje poctivé cvičení a cit v rukou. Dílna byla pro mne velký zážitek. Giang Dinh je sympatický tichý přemýšlivý člověk. Alespoň tak působil po celou dobu dílny.
Třetí den
Další den jsme spolu s Ondřejem a Petrou šli na dílnu Frederica Scalambry (Itálie). Skládali jsme jednoplošník. Celý model je složen z devíti různých formátů. Model je krásný a vlastně velice jednoduchý. Tento způsob vytváření modelů z jednotlivých častí je originální a vlastně umožní složit cokoliv. A modely jsou navíc vícebarevné. Takže shrnuto: sympatický Ital, krásný a originální model, nadšené publikum. Požádali jsme Frederica o návod. Pošle nám ho emailem. Jsme nadšeni, stejně tak ostatních 20 účastníků dílny.
Dílnu Dáši Ševerové jsme nemohli vynechat. Slovenka, žijící ve Švýcarsku je již mezi origamisty jistý pojem. Skládali jsme (z české skupinky asi všichni, celkem asi 25 účastníků) jakousi organickou krabičku z pětiůhelníku. Nejzajímavější část bylo vyrobit ze čtverce pětiůhelník. Dáša má svůj okruh obdivovatelek napříč celou Evropou. Mozaiky, krabičky, květinové motivy. Já na Dáše obdivuji její nadšení a přirozený talent.
Hoang Tien Quyet (Vietnam) měl dílen několik. Mokré skládání. Ondřej na dílně složil nádhernou kočku, k nerozeznání od originálu. Já jsem vietnamského autora zažil osobně jen jako účastníka závěrečné dílny s Tomoko Fuse, kde jsme seděli proti sobě. Veselý mladík. Vietnamské origami má již svou stálou základnu a specifický rukopis.
Joan Sallas (Španělsko/Německo) si s naší skupinou povídal jeden večer v jízdárně, kam jsme společně chodili na večeři. Veselý chlapík ten Joan. Spoluzakladatel ČOS, který se zabývá zejména historií a didaktikou origami. Měl na tyto témata několik dílen a přednášek. Origami a školství, výuka, výzkum, historie. Jeřáb není japonský model, ale vznikl v Číně. Opravdu? Alespoň pan Sallas to tvrdí, že to tak bylo.
S Danielem Changem (Německo) jsem se bohužel nesetkal. Na jeho dílně byl Ondřej a skládal dlouhoušatého zajíce. Na výstavě měl několik krásných modelů.
Naopak mimo program jsme se například osobně setkali s Ericem Gjerde, významným autorem mozaik a abstraktního origami vůbec, autorem nejznámější knihy o mozaikách (a zatím pravděpodobně jediné) s názvem Origami Tessellations.
Závěr
Čtyři dny utekly jako voda a skupina osmi nadšenců z řad České Origami Společnosti se vrací domů. Spokojeni, plní dojmů ze skládání a osobních setkání. Připadal jsem si celé čtyři dny jako na folkovém festivalu, kde všichni muzikanti měli místo hudebních nástrojů v ruce papír a šustili a skládali, povídali si a usmívali se. Tak zase někdy příště. A nezapomeňte navštívit rozsáhlou galerii!
