Ve dnech 26. až 29. července 2012 proběhl v KC Zahrada sedmý ročník Anime Dance festivalu Advík. Pojďme se blíže podívat na tento svátek japonské popkultury, letos plný překvapení, které zdánlivě nejsou vidět.
Hlavní organizátor, manažer a majitel značky pan Žitňan si sám říká Žitler a celému Advíku se přezdívá Protektorát. Tento typ humoru se mi líbí a rozhodně mi není cizí. To je ale asi bohužel to jediné, co je veselé a k smíchu.
Po velkých organizačních změnách minulý rok byli lidé naštvaní a kousali na všechny strany, letos upadli do jakési apatie, ve které jen „postujou“ cosplay fotky, které se v přinejmenším třetině ani nesnaží tvářit, že jsou z okolí KC Zahrady… pokud bych měl citovat jednoho fanouška japonské popkultury jménem Xinji.
To je zřejmě důvod, proč se mi prakticky nepodařilo najít žádné reakce na letošní akci, ze kterých bych čerpal. Budu se proto držet svého kopyta, tj. origami, protože ty reakce, které jsem nakonec našel jsou tak silné a obsáhlé, že vám doporučuji vyhledat si je sami.
Domnívám se, že origami na Advíku moc žádané není, proto jsem se tam zase vnutil. Chtěl jsem tentokráte ukázat, že origami není vůbec tradiční středověká hříčka pro šintoistické kněze v klášterech, ale svébytné moderní umění a na přehlídku japonské popkultury patří. Zvolil jsem tedy metodu „box-pleating“. Protože téma je obsáhlé z teoretického i praktického hlediska, dohodl jsem se s organizátory na přednášce v sobotu a dílně v neděli, dohromady cirka čtyři hodiny.
V přednášce jsem měl v úmyslu seznámit zájemce o situaci v moderním origami, jak používají metodu „box-pleating“ různí autoři, něco z historie metody, konkrétní modely atd. Na dílně jsem pak chtěl skládat co nejjednodušší model metodou „box-pleating“, aby si účastníci mohli vyzkoušet origami popkulturu na vlastní kůži. Zvolil jsem Kawasakiho skákající žabku.
Celé vystoupení mohu zhodnotit asi takto: Pokud bylo mým úkolem odradit cirka 40 lidí od skládání origami, splnil jsem svou misi bezezbytku. Po přednášce si dokonce jeden mladík posteskl, proč jsme neskládali jestřába. Pravděpodobně měl na mysli tradiční japonskou skládanku, symbol míru, štěstí, zdraví a úspěchu, tedy jeřába. Vypadal ale tak zoufale, že jsem neměl to srdce ho přede všemi a jeho přítelkyní ztrapnit.
Nezapomeňte se podívat na galerii z akce. Na závěr jen uvedu, že vzhledem k ohlasům na celou akci a tomu, co jsem sám zažil, se na příští ročník již nutit nebudu. Půjdu tam pouze, pokud mě sami pozvou. Ale těšte se, budeme skládat mozaiky!