Pohled na diagramy, tedy na návody pro skládání origami modelů, se mění vzhledem k okolnostem jejich vzniku. Pojďme se ve stručnosti podívat na historii diagramů a povědět si něco o stylech diagramování, s jakými se můžeme na internetu či v literatuře setkat.
V dávné historii origami současná podoba diagramů neexistovala. Je to pochopitelné, neboť papír nebýval zdaleka tak levný a také knihtisk buď ještě neexistoval nebo nebyl dostatečně rozšířený a levný. Modely se proto předávaly ústně, resp. ručně, stejně jako každá jiná lidová tvořivost. První záznamy pro postup skládání modelů se vzdáleně podobají dnešním tzv. čarovcům, anglicky se používá název crease pattern, zkratkou pak CP. český název „čarovec“ vymyslel Ing. Radim Cibulka, náruživý origamista a amatérský jazykozpytec. Tvrdí, že tento název spojuje dva charakteristické rysy čarovců: skládají se z čar a proto, abyste dokázali z nich modely skládat, musíte umět čarovat. V našich diagramech obvykle najdete vedle samotného kompletního diagramu také čarovec. O čarovcích si ale budeme více povídat na jiném místě a mnohem později.
Ve středověkých japonských záznamech tedy můžeme najít tehdejší obdobu dnešních čarovců spolu s textem, který popisuje, jak daný model skládat. Tehdy ještě vůbec nemůže být řeč o diagramech jak je známe dnes. Jejich historie začíná mnohem později, až v první polovině 20. století. Japonský mistr origami Akira Jošizawa, který byl původně technickým projektantem v továrně na strojní součásti a vyučoval geometrii, zavedl jednotný systém pro zakreslování diagramů. Právě geometrii a své projekční schopnosti zužitkoval, když vymýšlel tento způsob, jak zachytit postup pro skládání origami modelů. Vytvořil tzv. diagramy. Diagramy obsahují konečný a velmi omezený počet značek, kdy každá z nich vyjadřuje jednu operaci s papírem. Tyto značky a operace nazýváme sklady. Posloupností těchto skladů se vytváří kompletní diagram.
V této sekci Vás postupně seznámíme s jednotlivými sklady. Ukážeme Vám, jak se zakreslují v diagramech, vysvětlíme, co znamenají a jak při jejich skládání máte postupovat. Diagramy totiž jsou velmi podobné kuchařským receptům: nejde totiž o doslovný (chcete-li doskladný) popis kroků a operací! Zkuste si představit, že jste nikdy nevařili, nikoho vařit neviděli a maminka vás to neučila. Až se do této role vžijete, zkuste si přečíst nějaký recept. Zjistíte, že takový recept je vlastně velmi nesrozumitelný a většina popsaných kroků není na první pohled zřejmá a musí se hodně zkoušet, než přijdete na svůj vlastní způsob, jak na to, např. jak rozbíjet vajíčka, čím ušlehat bílky na sníh, čím rozmixovat zeleninu, jak pasírovat apod. Navíc s uvedenými znalostmi začít vařit něco komplikovaného, např. dort s polevou, náplní a krémovou ozdobou nebo nadívaného, právě střeleného bažanta, je zcela nemožné. Musíte začínat jednoduchými věcmi, jakými jsou např. vajíčka na měkko. S diagramy a origami modely je to velice podobné.
Především je možné jednotlivé sklady v diagramech nalézt různě zobrazené. Záleží na vkusu, zvyklostech a osobních sympatiích tvůrce diagramu. V našem seriálu se pokusíme jednotlivé sklady zobrazovat různými způsoby, aby jste později nebyli zaskočeni a mohli si užít radosti ze skládání namísto frustrace. A také proto, aby jste si mohli vybrat ten způsob, který vám nejlépe vyhovuje. Navíc Vám ukážeme, co se opravdu ukrývá za jednotlivými sklady, rozkreslíme do celé posloupnosti kroků, co je obvykle zobrazeno jediným obrázkem, stejně jako pojem „rozklepneme vajíčko“ vlastně obsahuje
- mírně klepneme vajíčkem o okraj sklenice (případně nožem nebo prsty)
- opatrně rozevřeme skořápku
- bílek necháme vytéci do sklenice
- žloutek opatrně přeléváme z jedné skořápky do druhé, dokud celý bílek neodteče
- oddělený žloutek dáme do jiné nádobky
- …
Těžko si dokážeme představit, že by někdo nevěděl, jak na vajíčko, ale se sklady to tak prosté nebývá. Pevně věříme, že naše rady a návody Vám budou užitečné a ušetří Vám spoustu vztekání.
Na závěr ještě uveďme styly diagramů, se kterými se můžete setkat. Nejčastější je geometrický styl, který dodržuje přísná pravidla vč. přibližování či oddalování obrázků nebo otáčení a vše je detailně a přesně zakresleno. Výborný příklad najdete v našem diagramu stegosaura od Josepha Wu. Zde je i „postavení na nohy“ provedeno přísně geometricky pomocí skladu rotace. Diagramy v tomto stylu jsou obvykle nejpřehlednější a výborně se podle nich skládá.
Dalším oblíbeným způsobem je kreslení diagramů ručně. Jsou také v geometrickém stylu, ale osobitost jim vtisknou tahy tužkou vedené rukou oproti předchozímu případu, kdy jsou diagramy kresleny na počítači pomocí vektorových procesorů. Z takových diagramů vyzařuje osobnost autora, jeho styl, zkušenosti i myšlenky. Takové diagramy jsou krásné, hřejivé, ale obvykle méně přehledné. Ruční práce také vede ke zhušťování informace, takže není příliš vhodná pro úplné začátečníky.
Velice oblíbeným stylem jsou fotografie, ať už samotné či s dokreslovanými šipkami a čarami. Tyto diagramy jsou sice výpravné, efektní a líbivé, nicméně málo přehledné. Spousta začátečníků není schopna z nich dobře skládat. Knihy s takovými diagramy se dobře prodávají, ale žádný skutečný origamista nikdy takovou knihu nenapíše. Fotografie se ale s výhodou využívají u některých obzvláště obtížných a vypečených kroků. Pomohou třeba navést, jak umístit jednotlivé prsty, kde zatlačit apod.
Poslední styl, kterým se zde budeme zabývat, je opravdu strašný. Vzniká tak, že někdo v rychlosti načrtne základní kroky celého postupu, někdo jiný ho opět v rychlosti naskenuje a doplní slovními poznámkami. Celý „diagram“ pak obsahuje rukou chvatně načrtnuté obrázky, které jsou díky špatnému rozlišení stěží rozlišitelné, jsou doplněné poznámkami psacím písmem obvykle v nějakém obskurním jazyce, např. v angličtině, a díky špatnému rozlišení lze rozluštit nanejvýše každé druhé písmeno, navíc většina diagramu je popsána slovně. Nakonec celý model, který se skládá řekněme hodinu, je rozkreslen do pěti kroků. Tyto diagramy jsou pro skutečné odvážlivce.
